KUBA 2019

25.7. – 6.8. 2019

O Kubě jsme se bavili v rodině již několik let. Lákala nás hlavně možnost vidět krásy ostrova, užít si přírodu, historii a Karibik v jednom. Velkou otázkou vždy bylo, jak celý výlet zorganizovat. Jak na Kubě fungují služby, které jsou běžné po celém světě a na které jsme již zvyklí? Jak je to s dopravou, Booking.com, internetem, penězi, jídlem? Zprávy se různily. Například ihned po zaplacení letenek jsem si přečetl zprávu, že Kuba kvůli nedostatku jídla zavedla potravinové lístky….

Skutečnost je zcela jiná. Kuba je země, která si řízeně postupně vyvinula dvě paralelní ekonomiky, které navzájem koexistují. Jednu státní, která používá národní měnu a dává zaměstnancům minimální mzdu (1200 CUP = asi 50 Euro / měsíc) za většinou minimální práci. Za národní měnu si nelze skoro nic koupit a navíc je to tak málo, že to ani na nic nestačí. Vedle toho existuje silně zregulované podnikání (cestovní ruch, služby, zemědělství, řemesla), ve kterém si lidé dovydělají zbytek potřebný k životu. K 50 Euro z oficiálního zaměstnání si musí ještě sehnat dalších 150 CUC = 150 Eur / měsíc, aby mohli žít. Všechno zboží běžné spotřeby lze sehnat v omezeném výběru, v cenách, které známe z Evropy nebo i v cenách vyšších. Například litr nafty stojí 1 Euro, pivo třetinka 2 Eura, voda 1 Euro…

Výlet nám pomohl zorganizovat Milan Brada – Slovák, který se před 7 lety na Kubě usadil a založil rodinu. Mohli jsme tak efektivně a rychle vyřešit řadu věcí, ve kterých bychom se určitě špatně orientovali a užít si to, za čím jsme přijeli – historii, kubánskou kulturu, přírodu a moře.

Kuba je obrovský skanzen. Nejsou to jen tisíce aut amerik, moskvičů, žigulů, gazů, uazů a zilů, které brázdí celou Kubu nebo historická centra měst, která se postupně rozpadají. Celá země žije z investic, které udělali do revoluce v roce 1959, od té doby pouze čerpají. 60 let chybějících investic je vidět všude – na infrastruktuře, silnicích, telekomunikacích, rozvodech vody, školách, nemocnicích…. Je to návrat do 60. let v každém ohledu. A v některých ohledech je to návrat ještě mnohem dál…..

DAY 1

Letíme do Havany odděleně ze dvou míst. Všichni letí z Prahy přes Amsterodam a já z USA – Montana Kalispell, Denver a Toronto. Let z Prahy je asi o 2 hodiny zpožděný, takže v Amsterodamu let do Havany stíhají na poslední chvíli sprintem po terminálu. Jedno máme společné – ani jednomu z nás do Havany nepřiletí bagáž. Takže s odstupem několika hodin si postojíme 2 hodinky u okýnka, dostaneme reklamační list z jehličkové tiskárny a telefonní číslo a je to. Rodina ještě alespoň stíhá večeři v kuřáckém klubu, ve kterém je vystavena motorka Che Gevary, já dorážím ve 2 ráno.

DAY 2

Bydlíme v rodinném domku v čtvrti Miramar, která je klidná, zelená a zjevně jen pro ty bohatší. Ráno nás vyzvedává řidič s Milanem a jedeme spolu na prohlídku Havany. První zastávka je v domě umělce jménem Fuster, který kromě exteriéru svého domu postupně zdobí barevnými keramickými mozaikami zdi a domy v celé původně rybářské čtvrti. Další zastávka spojená se dvěma rumy je v klubu Casa De Habano – kuřácký klub s nabídkou kvalitních doutníků a rumů – a podáme si ruku se synem Che Gevary (tátu připomíná akorát obrovský Harley zaparkovaný před klubem). Následně si dáváme preso v hotelu National – monumentální luxusní hotel jako pozůstatek bohatých 30. let, sídlo americké mafie na Kubě a asi celebritami stále nejnavštěvovanější místo. Lze vidět fotografie umělců a politiků z celého světa. Za poledního žáru objíždíme venkovní muzeum Kubánské krize, havanskou sochu Ježíše a 3 pevnosti ze 17. století pocházející z vlády Španělů (Castillio, De Moro), které strážily Havanu. Dále se jdeme již pěšky projít starým centrem Havany, které má nádhernou architekturu a není dotknuto žádnou moderní zástavbou. Postupně míjíme Plaza Vieja, Plaza St. Francesco, Plaza Mayor, Plaza De Armas, Malecon. Nesmíme vynechat bar Floridita, kam chodil Hemingway a povinně si dáváme Daiquiri, u kterého sedával. A sedí dodnes. Na závěr Habana tour nás vyzvedávají 2 kabriolety Chevrolet z roku 1951 a 1953 a dokončujeme prohlídku města s vlajícími vlasy z auta. Je právě státní svátek Den rebelů, takže se ještě večer po krátkém odpočinku na ubytování vracíme do města na koncert a taneční show pod hotelem National.

DAY 3

Zkoušíme štěstí na letišti, zda nedorazila zavazadla. Vypadá to celkem beznadějně, různé baťohy se random vyskytují na různých hromadách, bohužel nic z Toronta ani Amsterodamu. Takže zanecháváme v kanceláři lost and found adresu dalšího noclehu a vyrážíme do Vinales. Cestou se zastavujeme v Orchidario Villa Soroa. Navštěvujeme velkou krápníkovou jeskyni Cueva de Indio, která se jmenuje právě po indiánech, kteří ji historicky využívali. Den zakončujeme na tabákové farmě Benita Camejo Nodarse, který tu na 10 hektarech pěstuje tabák, vidíme celý proces výroby tabákových listů, a jak se ručně vyrobí pěkný doutník. Nechybí samozřejmě ani jeho ochutnávka spojená s domácí výbornou hořkou kávou a pár pohárky rumu.

DAY 4

Půjčujeme si bajky a vyrážíme do údolí Vinales. Canyony to sice nejsou, ale jede to a brzdí to. První zastávka je u obrovské grafity, která pokrývá celou 70 m vysokou skálu. Grafity bylo vytvořeno v 60. letech na zakázku jako umělecké dílo a stále ho udržují. Pokračujeme návštěvou farmy místního sochaře a vydáváme se na krátkou túru ke krápníkové jeskyni, kterou protéká jeskynní řeka. Odpoledne jedeme s bajky k Jeskyni otroků – velká a hluboká krasová jeskyně, kde se před stoletími ukrývali uprchlí otroci. Večer končíme u mochita na farmě u Laguny De Piedras a po pár drincích svištíme nazpátek do města. Bagáž odpoledne konečně dorazila! Čtvrtý den v jednom tričku, slipech, ponožkách a bajkování a lezení džunglí v 35°C v lakýrkách mě už lezlo krkem…

DAY 5

Absolvujeme dlouhý přejezd s několika zastávkami. Vracíme se po dálnici do Havany. Dálnice byla vystavena ve 30. letech. Přestože se na ní skoro již 90 let ani nesáhlo, dá se po ní jet. Spíše je nutné dávat pozor na koně, kravské potahy, cyklisty, traktory…prostě vše slouží lidu, tak to využívají všichni. Před Zátokou sviní se zastavujeme na krokodýlí farmě. Mají tu několik desítek mohutných exemplářů, pozůstatek z kdysi volně žijící populace. Ubytování máme v legendárním Caletonu v Zátoce sviní, večer ještě stíháme poprvé alespoň smočit nohy v Karibiku na místní pláži a zpříjemnit si ho několika mochity.

DAY 6

Další den na cestě – zastavujeme se v městě Cienfuegos, které kdysi aspirovalo na hlavní město Kuby. Krásné město s bohatou koloniální architekturou. Jeho význam stoupl po otevření přístavu v 19. století a přetáhl společenský ruch i byznys z Trinidadu. Těsně před Trinidadem děláme krátkou túru s koupačkou a hydrospeleologickou vložkou u vodopádů El Cubano. Pozdě odpoledne dorážíme do Trinidadu. Trinidad je nádherné město s unikátní dochovanou historickou architekturou, je chráněno Unesco. Centrum je vystavěno z paláců a sídel plantážníků a střední třídy, která zbohatla na pěstování cukrové třtiny a výrobě cukru. Město vyrostlo v 17. a 18. století, kdy místní oblast zaznamenala obrovský boom ve výrobě cukru. Než dorazíme na ubytování, které máme v centru města v pěkném stylovém domě, zvládáme ještě koupačku, tentokrát opravdové vykoupání v Karibiku. Jedeme na pláž, která je asi 13 km od Trinidadu – Playa Ancon. Je nádherná, čistá, s bílým pískem a průzračně modrým mořem. Nádhera! Večer vyrážíme do centra, kde jsou stovky restaurací a klubů, zábava frčí dlouho do noci.

DAY 7

Taxíkem s přesouváme do 13 km vzdálené maríny poblíž pláže Ancon a odtud vyplouváme katamaránem na ostrov Cayo Blanco. Cesta trvá asi 90 minut, urazíme celkem okolo 15 km. Cayo Blanco je korálový ostrůvek, na kterém je vytvořena základna pro občerstvení a válení na pláži. Všude po restauraci pobíhá asi 30 leguánů, někteří úctyhodné velikosti. Nad leguány vévodí parta nutrií a mezitím pobíhají pod nohama krabi. Celkem zoo, která se hemží během oběda mezi našimi nohami. Před obědem si ještě dopřáváme hodinku šnorchlování mezi černými korály – kde to žije hejny rybiček a mořskou flórou. Na zpáteční cestě nás v polovině cesty mezi ostrovem a pevninou chytne pořádná bouřka. S katamaránem to sice trochu hází, ale na cvaknutí to nevypadá. Z nebe ale padají proudy studené vody, takže za 40 minut v bouřce je mi tu poprvé pořádná zima. Večer opět trávíme v kouzelném centru Trinidadu.

DAY 8

Ráno vyrážíme starým Chevroletem z roku 1953 do hor. Protože tu nikdy nesněží, tak si Kubánci nemusejí dělat starosti se sklonem silnic – stoupáme od moře během několika kilometrů ostrým sklonem do téměř 800 m do parku Topes De Collantes v horském hřebenu Guanaraya. Auto kupodivu jede nahoru statečně, kladu si otázku, jak to bude vypadat po cestě dolů. Centrum parku je zároveň horský resort a rehabilitační vojenské středisko. Tady se potkáváme s naším horským vůdcem Miguelem, Kubáncem, který žil 6 let v Praze a živil se svářením kotlů v ČKD. Sváření vyměnil před 12 lety za průvodcování po parku a evidentně ho to baví. Přesedáme do Gazu, který nás odváží na začátek treku. Vyrážíme na trek do opravdové nefalšované džungle přes jeskyni Profundidad, kde se skrývali partyzáni, k vodopádům El Rocio. Miguel se zastaví snad u každé druhé rostliny a vypráví, k čemu všemu se dá použít, co z ní lze uvařit nebo na jaké neduhy pomáhá. U vodopádu je nádherné osvěžující koupání. Odtud pokračujeme stezkou podél řeky Melodioso. Po pár kilometrech nás už čeká dodávka gaz a odváží nás nazpátek do resortu. Přesedáme opět do více než 60 let starého Chevroletu. Cestu z hor zvládá bravurně, brzdy brzdí, páka řadí… Večer vyrážíme znova do ulic Trinidadu.

DAY 9

Ráno nás opět čeká známý Chevrolet a znovu šplháme do centra Topes De Collantes. Vyrážíme s Miguelem na trek do džungle k vodopádům Vegas Grande, kde je nádherné koupání, jako v Indiana Jones. Obědváme na haciendě v džungli, skvělé jídlo i scenérie. Večer si užíváme poslední večeři a procházku v centru Trinidadu.

DAY 10

Vyrážíme na přejezd z jihu na sever ostrova. Hned za Trinidadem se zastavujeme v údolí cukrovarů – centru hospodářského zázraku této oblasti a celé Kuby. Z vyhlídkové věže je vidět celé údolí, historické haciendy i cukrovary z novější éry. Přímo v centru vesnice je jedna hacienda volně přístupná pro turisty. Z obrazů je vidět, jak probíhal život na plantáži, život otroků a zobrazení farem. Pokračujeme dál přes Manicaraguu do Santa Clara. Santa Clara je známá jako město, kde se podařil obrat v kubánské revoluci. Che Gevarovi se zde podařilo vykolejit vládní vlak plný posil a zbraní pro vládní vojsko na frontě. S ukořistěnými zbraněmi potom otočil frontu a celou revoluci. Na počest tohoto místa zde vzniklo obrovské Che Gevarovo mauzoleum s muzeem a jsou zde pochováni jeho spolubojovníci. Pokračujeme dále na východ na ostrov cayo Santa Maria k hotelovému resortu Playa Santa Maria. Na pobřeží projíždíme městem Remedios. Je patrný propastný rozdíl mezi životní úrovní v místech, kde se vyskytují turisté a v místech bez nich. Reminedos je kombinace slamů, polorozpadlých domků podél silnice a rozpadajících se paneláků vzezření Chánova. Santa Maria je naopak resort vybudovaný na korálovém ostrově propojený s pevninou silnicí vybudovanou v mělkém moři. Stíháme ještě půlden na katalogové písčité pláži u blankytného moře s teplotou 28°C.

DAY 11 a 12

Po celkem dvou dnech „drinking, eating, beaching, doing nothing“ nasedáme do autobusu a vydáváme se na 350 km dlouhou cestu zpět do Havany. Kuba je vybavena čínskými klimatizovanými autobusy Young, které jsou úplně všude. Myslím, že tu udělali Číňané dobrý byznys. Frčíme po dálnici z 30. let, ale docela to jde. Zastávky na čůrání a občerstvení během jízdy jsou návrat do roku 1970… Večer dorážíme do Havany. Ubytování máme v BaB, soukromém bytě. Jdeme od autobusu asi kilometr uličkami staré Havany – tma, odpadky, rozpadlé budovy, posedávající lidé, zvířata všeho druhu. Trochu jako z hororu…..

DAY 13 a 14

Poslední den na Kubě patří celý Havaně. Za světla vypadá město lépe. Máme čas také vidět jiné ulice centra, než ty turistické. Havana je snad jediné město na obou amerických kontinentech, které má historickou architekturu. Neváhám ji přirovnat k Praze. Paláce střídají zdobné měšťanské domy. I postranní ulice jsou architektonicky nádherné. Bohužel se město posledních 60 let rozpadá a je velkou otázkou, zda lze dát ještě dohromady. Večer si dáváme poslední sprchu a odlétáme přes Paříž domů….