VIETNAM a KAMBODŽA 2017

18.8. - 4.9.2017

Kolářovi

DAY 1

Celý den je na cestu. Letíme přes Charles De Gaule / Paříž, dále 12 hodinový let do Ho Chi Min / Saigonu. Přilétáme druhý den ráno, vyřizujeme víza a vstupujeme do Vietamu. Praktická poznámka: pro platbu za víza je používán cash v USD. Euro berou mlčky konverzí 1:1, na 200 EUR je to znát, grrr. Dostali mě, ještě než jsem nakouknul za hranici...

DAY 2

Taxíkem se prodíráme skrz Saigon. Pulsující Asie všude kolem. Mates vyděšený, Johý, která právě přiletěla z USA, by se nejraději otočila zpět domů. Den v Saigonu využíváme k návštěvě pozůstatků vietnamské války. Tunely Cu Chi jsou vzdáleny asi 1,5 h jízdy na sever (to se rovná tak 40 km). Je to systém asi 250 km tunelů, které si vybudovali partyzáni z Vietkongu a část z nich je zpřístupněná a atraktivně doplněná o různé relikvie. Lze vidět různé pasti na vojáky s nastraženými bodci, polní kuchyni, zničený americký tank nebo se proplazit stále existujícími tunely.  Poučné pro představu, jak se tehdy bojovalo a že vietnamská válka nebyla určitě žádná sranda pro ani jednu stranu. Navštěvujeme centrální tržiště Ben Thanh Market, kde lze sehnat úplně vše. Od ryb přes ovoce až po módu všech světových značek, zaručeně originály.

Večer se jdeme pobavit a navečeřet na bulvár Bui Vien. Žije to tu do noci, hrají kapely, všude bary a restaurace.

DAY 3

Ráno vyrážíme sleeping busem do Da Lat. Sleeping bus je příjemný kompromis k letadlu. Jede sice 300 km asi 8 hodin, ale v leže se krajina a vesnice pěkně sledují. Když padnou víka, tak to taky ujde... Da Lat je bývalé centrum Vietnamu z časů, kdy země byla francouzskou kolonií. Večer ještě stíháme navštívit místní centrum s obrovským marketem. Z koloniální architektury v centru bohužel příliš nezbylo. Navíc to vypadá, že soudruzi na hlavním náměstí postavili obludu, něco ve smyslu obchoďáku na historickém náměstí Jihlavy. Ale ještě mnohem hnusnější.

DAY 4

Pořídili jsme si tour i s Guidem. Asi nejsmysluplnější volba, jak něco vidět. Navštěvujeme posupně vlakové nádraží ještě z koloniálních dob. Železnice stále funguje, jen ale asi 10 km. Zbytek vzal za své v válce. V okolí Da Lat se všude pěstují květiny, navštěvujeme Flowers Farm. Navštěvujeme vesnici, kde žijí lidé z etnické menšiny Koho. Zajímavé je, že vše v rodině rozhodují pouze ženy. Pak se zastavujeme na farmě, kde pěstují cvrčky a vyrábějí rýžovou pálenku, obojí chutná velmi! Navštěvujeme Silk Farm, živou výrobu hedvábí. Korunou je Elephant Waterfall. Vodopádů je v okolí Da Lat několik. Hned u vodopádů je rozsáhlý budhistický chrám a socha velkého sedícího Budhy.  Na zpáteční cestě se ještě zastavujeme na kávových plantážích. Na závěr navštěvujeme Crazy House. Opravdu neočekávaný zážitek: hotel s bizarní architekturou, spletité chodby, lávky, komůrky, sály... Předpisy EU by určitě neprošel, ale tady to funguje sqěle.

DAY 5

Ráno vyrážíme busem podobným Roburu do Mui Né. Je to letovisko na pobřeží. Cesta trvá z Da Lat 6 hodin. Přestože Da Lat je velké město, spojnice je velikosti silnice mezi Drchkovem a Dřínovem, má i podobnou kvalitu. Silnice vede přes hory, klikatí se, ale je pořád na co dívat. Do Mui Né dorážíme asi v jednu odpoledne. Máme k dispozici celý dům, pěkně zařízený i se zahrádkou, asi 300 m od moře. Tak toho hned využíváme. Pláže jsou tu rozlehlé, nekonečné, moře teplé a parádní vlny. A na plážích jsme sami. Bohužel jsme mimo sezónu, takže vyplavený nepořádek uklízí jen ledabyle. Slované to tu ale již objevili: všechny nápisy jsou i v ruštině. Naštěstí tu skoro žádní Rusové teď nejsou. Bylo by nepříjemné slavit 49. výročí okupace s Rusama u vedlejšího stolu. Předpověď počasí je stabilní: ráno modro, odpoledne se zatáhne a sprchne. Pořád 25 - 30°C.

DAY 6

Sedáme na bajky a vyrážíme do terénu. Provoz tady celkem ujde, dá se jet, cesta kolem moře, takže rovinka. Jedeme do Mui Né (down town), asi 5 km od nás, zajímavá zkušenost. Nacházíme také super pláž, kupodivu zcela vyčištěnou - Sailing Beach, dáváme také u místních rybářů super čerstvé langusty a krevety. Odpoledne nás zase naprogramovaný déšť zahání domů.

Tigi-Shu city-bajking team

DAY 7

Vstáváme opravdu brzo, již před 4 hodinou. Ve 4,30 nasedáme do čistokrevného gazíka vyrážíme na sever na východ slunce. Po půl hodině se dostáváme k obrovským dunám, šplháme na nejvyšší a obdivujeme východ slunce nad mořem.

Na zpáteční cestě se ještě zastavujeme na klouzačce na dalších dunách a potom zkoušíme vietnamský canyoning. Pobřeží se skládá z písku nebo pískovcových desek, takže je tvořeno krajinou připomínající poušť včetně dun. Jinde zase voda vyhloubila kaňon a vytvořila z pískovce zajímavé tvary připomínající v malinkém provedení utažský Bryce nebo Zion.

Zbytek dne trávíme na pláži - výsledek: všichni jsme jak lososi a nemůžeme spát, jak jsme spálení. Stále pofukující vítr tlumí efektivně vedro a ani není cítit intenzita sluníčka.

DAY 8

Den přesunu zpět do Saigonu. Sice máme ještě celé dopoledne, ale díky stavu pokožky už na pláž nikdo nespěchá. Beru tedy vietnambajka a jedu se ještě projet po vsi. Do Saigonu kupujeme prověřený FUTA sleeping bus, je to paráda cestování. Po 6 hodinách jsme až v hotelu v centru Saigonu.

DAY 9

Ráno se šikujeme již před osmou a odjíždíme busem na 3 denní turistickou tour. Je opravdu turistická se vším všude. Postupně se účastníme vystoupení umělců na historické nástroje, ochutnáme medový čaj, svezeme se pramicí po kanálu Mekongu. Potom ochutnáme hadí pálenku a necháme se na krk nasadit hada, svezeme se větší lodí po velkém Mekongu a jedeme se podívat na údajně nejkrásnější pagodu jižního Vietnamu ve Tra Vinh, kde je překvapením například socha ležícího Budhy.

Ubytování máme v "home stay" ve vesnici Cai Rang, poblíž Can Tho, což jsou chatky vybudované přímo na břehu Mekongu. Je to docela fajn.

DAY 10

Začíná docela adrenalinově. Během 1 hodiny se mi podařilo ztratit všechny doklady včetně pasů, karet a peněz, následně jsem ztratil i mobil. Chvilku to vypadalo na celkovou změnu postupu, ale nakonec vše dobře dopadlo :-), vše mám (aspoň zatím:-).

Přímo od chatek vyrážíme na lodi do Can Tho na "Cai Rang floating markets".

Turistika pokračovala, viděli jsme zajímavé "floating markets" - stovky lodí, které se sjíždějí na plovoucí trh ze všech provincií a prodávají svojí úrodu. Na Mekongu probíhá celý jejich život, bydlí tady, myjí se, vaří, spí...

Účastníme se také výroby rýžových nudlí. Proti proudu Mekongu jedeme busem až ke Kambodžské hranici do Chau Doc a odtud do lužního lesa, rezervace Tra Su. Je to pěkné, dlohou pramicí se proplétáme kanály lužního lesa, kde jsou zabydleny rozličné druhy ptactva. Nocujeme v Chau Doc. Pěkné, uklizené a asi nejupravenější město, které jsme doposud viděli, rozkládá se na břehu Mekongu - matky řek.

DAY 11

Vstáváme opět docela brzy, snídaně v 6, odjezd v 6,30, před námi je dlouhý den. Vyrážíme lodí po Mekongu na rybí farmy. Jsou to plovoucí domy na řece o rozměrech cca 10 x 20 m, které mají ve stejném půdorysu pod sebou sádky s rybami. Různé druhy a stáří. Nahoře se žije a zpracovávají ryby, dole jsou ryby. Dříve těchto farem bylo na Mekongu několik tisíc, ryby směřovaly do USA. Po zavedení cel však byznys začal uvadat.

Přesedáme na speed boat a po vyřízení víza vstupujeme no Kambodži. Postupně vyplouváme z delty, takže řeka je zde v plné síle. Odhaduji, že šířka může mít až 2 km. Po řece se takto plavíme dalších 5 hodin až připlouváme do Phnompenu. Město se za 10 let od doby, kdy jsem tu byl, zásadně změnilo. Všude rostou výškové budovy a siluety značkových hotelů. Jezdí zde pouze luxusní auta, nejhorší je Toyota Camry, standardem jsou Lexusy, případně Audi Q7. 80% všech aut jsou SUV od luxusních značek, nechybějí ani Porsche Cayen nebo Bemtleye. Centrum ale zůstává stejné, asijské. Odpoledne ještě absolvujeme povinnou zastávku v muzeu S-21, bývalé mučírně Rudých Kmerů. S-21 vzniklo z bývalé školy a Rudí Khmerové zde umučili přes 20 tisíc vězňů. Jedeme se ještě podívat na budhistický klášter, Independent monument, sochu krále Sihanuka (s tím jsem měl tu čest povečeřet, ještě když byl princ - a umí česky).

DAY 12

Dopoledne ještě využíváme k prohlídce Phnompenu. Chceme se podívat hlavně do královského paláce, je ale bohužel nějaký budhistický svátek, takže jsme se dovnitř nedostali. Jdeme tedy na Wat Phnom, vršek, na kterém je chrám apark a pojí se k založení Phnopenu. Zbytek dne cestujeme do několik set km vzdáleného Siem Reapu. Silnice je kupodivu prvotřídní, bez jediného výmolu. Večer se ubytováváme v malém butikovém hotýlku Rose Apple, který sídlí ve staré koloniální budově. Je to tu super, jsme tu skoro sami, starají se o nás náramně a prostředí je úžasné.

DAY 13

Najímáme tuktuk a vyrážíme směr Angkor Wat. Jedeme až do vzdáleného Banteay Prai.

Rozlehlost, mohutnost, propracovanost a promyšlenost celého Angkoru je dech beroucí a ohromující. Zatím není zdaleka vše prozkoumáno, ale nyní je zřejmé, že se rozkládal na nejméně 80 km2 a žilo zde 3/4 milionu lidí. Celé hospodářství založili na promyšlené regulaci vody pomocí obrovských nádrží a kanálů, které jim pak dovolily zavlažovat pole a sklízet rýži a 4x ročně. Mnohé z nich se dochovaly a jsou používány dodnes. Na vybudování města, které vzniklo již v 10. století a civilizace přežila až do 17. století musely pracovat stovky tisíc lidí.

Postupně navštěvujeme Prah Khan, Neak Pean, Ta SomPrah Prerup, Ta Prohm, až nakonec Angkor. Kromě samotného Angkoru, hlavního a nejvíce zachovalého paláce snad nejvíce zaujme Ta Prhom, kde je patrné, jak džungle postupně pohltila celé město poté, co jej opustili lidé. Obrovské kořeny mohutných stromů obepínají na mnohých místech prastaré zdivo jako chobotnice. Neuvěřitelné, nedá se popsat, musí se vidět a zažít!

Máme štěstí, že jsme tu mimo hlavní sezónu, takže lidí je tu akorát. Tuktukem jsme za den najezdili a nachodili celkem 105 km a to jsme viděli jen menší zpřístupněnou část.

DAY 14

Vyrážíme zpět do Angkoru, tentokrát na kolech. Máme Guida a nafasovali jsme horská kola. Cílem je vidět Anglor trochu jinak, z kola a vidět místa, kam běžný turista nezabloudí. Vzhledem k tomu, že Angkor je cca 10 km od Siam Reapu, tak vyrážíme asijským provozem přímo z města. Už projet městem na kole je zážitek.

Vyrážíme směr Angkor City. Celý Angkor Wat má 2 dominantní místa: vlastní chrám Angor a potom Angkor City, kde žili královi poddaní a služebnictvo. Objíždíme tedy samotný Angor Wat, který jsme již viděli včera a míříme do Angkor City, které navazuje. Před tím odpočujeme ze silnice a jedeme po pěšinkách až ke Khmérské vesnici, ve které žije 75 rodin. Nežijí o moc jinak, než před staletími. Vesnice vznikla asi před 150 lety, kdy byl Angkor Wat objeven Francouzi. Na jeho území žili po staletí po zhroucení Khmérské říše domorodí zemědělci, které potom vystěhovali za brány hlavních památek. Nicméně celá zóna je chráněná, takže do vsi vedou jen pěšiny, nemají elektřinu, vodu, ani žádné jiné prvky infrastruktury.

Angkor City je opět čtverec, tentokrát 3 x 3 km obehnaný obdélníkovou vodní plochou a hradbami. Takže jen ubikace pro služebnictvo mají 9 km2 (!). Ankgkor City má celkem 4 brány, které historicky přesně sloužily svým účelům: jižní - pro běžný provoz, jiho-východní pro vynášení a kremaci mrtvých, severo-východní pro návrat vojska z vítězných bojů, severní pro ničemníky, kteří si chtěli koupit odpustek a západní, pro ničemníky z města, které chtěli napravit venku...

My vjíždíme jižní bránou, ke které vede výstavný most lemovaný desítkami soch a jedeme po širokých hradbách přes chrám pro vojsko Prasat Chrung k západní bráně a k chrámu Baphoun. Baphoun je velmi zachovalý včetně všech chodeb a kleneb, je to několika patrová nádherná pagoda, opravdu jeden z nejkrásnějších v Angkoru. Potom se přemísťujeme k hlavnímu chrámu Angkor City - Bayonu. Bayon je opravdový klenot, nekrásnější a dochovaná stavba v celém komplexu.

Po obědě vyrážíme z Angkor City severní bránou a jedeme cestičkami džunglí do chrámů schovaných uprostřed vegetace Ta Nei a Ta Keo. Sama cesta je už zážitek pro nás pro všechny, takový exotický singletrack v džungli mezi palmami a liánami. Oba chrámy jsou opět nádherné a probíhají na nich archeologické práce. Díky své odlehlosti tu nejsou skoro žádní lidé a není divu, bez průvodce je nemožné je najít.

Od Ta Keo odjíždíme k poslední zastávce Banteay Kdei, opět zachovalá nádherná stavba včetně mnohých rytin a jemných detailů. Nakonec zbývá cesta do Siam Reapu, celkem jsme nakroutili 38 km a trvalo nám to 8 hodin. Všude je sice rovina s výjimkou výjezdů a sjezdů z hradem, ale 100% vlhkost a opravdu vysoká teplota z takového výletu udělají úctyhodný výkon.

DAY 16

Ráno vyrážíme na poslední trip v Kambodži. Tentokrát jsou cílem Kompong Phluk na jezeře Tonle Sap. Zvláštnost jezera spočívá v tom, že v období sucha voda ustupuje a v období dešťů hladina naopak vystoupá mnoho metrů. Není to však dáno prostým přítokem, ale naopak zpětnými proudy. Jezero totiž leží na jednom z četných přítoků Mekong River. Ta se v období dešťů rozvodňuje a její voda přetlačí i proud v přítocích a dojde tím ke zpětnému proudu, který zvedne hladinu v jezeru Tonle Sap o mnoho metrů.

Vyrážíme nejdříve 25 km tuktukem a potom přesedáme na motorovou pramici, která nás dováží až k okraji jezera. Již cestou můžeme sledovat zatopené cesty občas z vody vyčnívá vršek navigační cedule. Doplouváme k vesnici Kompong Phluk, kde se lidé přírodě přizpůsobili. Jejich domy jsou postaveny na vysokých kůlech, celkově jsou stavení až 10 m vysoká. V období dešťů, což je právě nyní, jsou domy asi 3 metry nad vodou. yrostlo zde malé město, které má nad vodou vše, co lidé potřebují. Je tu na kůlech základní i střední škola, policejní stanice, křesťanský kostel a samozřejmě i budhistický chrám.

Ve vesnici přesedáme do mělkých 3 místných kánoí, které se tradičně řídí ze špičky. Kánoí proplouváme do zatopeného velkého lesa, pak měníme zpět lodě a doplouváme na jezero. Odsud je patrná jeho rozlehlost, protější břehy nejsou vidět, máme stejný pocit jako u moře.

Po cestě nazpět ještě navštěvujeme další 3 chrámy z komplexu Angkor Wat. Jsme sice zcela na opačné straně od Siam Reap, to ale dokresluje, jak rozlehlé tehdejší město bylo. Pochopitelně je zde minimum turistů, sem už se moc nejezdí, přestože největší z nich, Prasat Bakong je velmi zachovalý a výstavný. V dalších 2, které jsou v nevelké vzdálenosti, vznikly současné kláštery, chrámy, vesnice a budhistické školy.

Večer ještě vyrážíme do víru města užít poslední noc v Siam Reapu.