|
Napsal uživatel Martin
|
|
WEDNESDAY, 31 OCTOBER 2007 23:04 |
Totes Gebirge16. - 19.6.2000 Pátek 16.6. Odjíždíme z Prahy asi v půl šesté. Do Hinterstoderu přijíždíme o půlnoci. Bereme stany a spacáky a mažeme spát cca 200 m od auta. Sobota 17.6. Ráno vstáváme o půl sedmé a vracíme se zpět k autům. Potkáváme Šimona s jeho skupinkou. Spali přímo na parkovišti. Jsou to tvrďáci. Vaříme snídani a připravujeme vše potřebné pro výstup na Groser Priel (2515). V 8:15 vyrážíme s plnou polní směr Priel-Schutzhaus (1420 m). Slunce je pod mrakem a nedá se dost dobře odhadnout jak bude. Věřím v předpověď – počasí se má stále zlepšovat. K chatě přicházíme za 2,5 hodiny. Dáváme malou přestávku a doplňujeme vodu. V 11:10 pokračujeme dál. Po 15 minutách necháváme těžkou bagáž v kleči a pokračujeme dál nalehko. Málem míjíme odbočku k ferratě Bert-Rinesch Steig. Naštěstí nejsme sami – kousek před námi to obrací dva místní turisté a my jdeme za nimi. Odbočka byla pod sněhem a cedule ležela na kameni, takže byla vidět jen z opačného směru. Na přístupová cestě k ferratě přecházíme ještě několik sněhových polí a ztrácíme a zase nalézáme cestu. V 12:30 jsme na začátku ferraty a začínáme se „strojit“ do sedáků atd. Ve 13:00 startujeme nahoru. Hned prvních patnáct metrů je prakticky kolmá skála a je potřeba poměrně dost síly, protože železné kramle jsou dost daleko od sebe. Po zdolání prvního úseku přicházíme do rozeklaného sedla odkud začíná exponované traverzování nad kotlinou Goldkar. V některých místech je skála do převisu a občas je použit nějaký ten žebřík. Asi po třech hodinách přicházíme k „atraktivnímu“ místu asi se sedmi žebříky z nichž pár je skutečně s negativním sklonem neboli do převisu. Zelí stále častěji používá slova, která se nedají reprodukovat. Jdeme dost pomalu a na závěrečný hřeben se dostáváme po šesté hodině. Proti ferratě je hřebínek sranda, ale stojí dost sil se na vrchol vyškrábat. V 19:00 (?!?!) stojíme u vrcholového kříže (2515). Fotky, výhledy na Dachstein atd. Najíme se a sestupujeme po hřebínku zpět k ferratě a uhýbáme přímo dolů do kotliny Kuhtar. Dost tu padají kameny a musíme dávat pozor, abychom je neshazovali jeden na druhého. Nakonec zdárně slézáme k sněhovému poli v kotlině a dál již pokračujeme sjížděním po sněhu. Nalézáme klasickou sestupovou cestu a pokračujeme po ni zpět k chatě Priel-Schutzhaus. Na místě jsme ve 21:30. Stavíme stany asi 50 m nad chatou na malé plošince, která se druhý den ukáže být heliportem. Nejsme sami. Již tři stany tam stojí.Snažíme se potichu uvařit, ale moc se nám to nedaří. Asi osmkrát zakopáváme o natažené šňůry a vysloužíme si mírné vynadání. V půl dvanácté zaléháme. Neděle 18.6. Budíček v 8:00. Pomalu se probouzíme a jsme všichni dost rozlámaní. Kdo by také po třináct a půl hodinové túře nebyl. Snídáme a kocháme se pohledy na Groser Priel, Spitzmauer (ten někdy příště). Po jedenácté vyrážíme asi sto metrů nad chatu Priel-Schutzhaus a pak klečí a posléze již zalesněnou krajinou dolů k Hinterstoderu. Ve dvě přicházíme na planinu u Polsterlucke a dáváme si pivo (30 ATS). Asi v půl čtvrté startujeme domů.
Ženda
Účastníci: Renča, Maru, Markéta, Petr, Michal, Zelí,Ženda
|
