Mont Blanc

25.7.-27.7.1999

25.7. Chamonix

Prijizdime pres Martigny a Argentiere do Chamonix. Zjistujeme pocasi v Maison Montaigne (vlevo vedle kostela). Take se pokousime zajistit ubytovani pro pristi noc na rif. Gouter, ale dozvidame se, ze do konce srpna maji plno (pujdeme tedy se stanem). Nachazime kemp na konci Chamonix (perfekt - 125 FF/za 4 osoby a auto) a zde take prespime.

26.7. Vystup na Ref. De Aig. Du Gouter (3816 m)

08:30 nechame se vyvest lanovkou (setrime 800 m) z Les Houches (1000 m) na Bellevue (1800)

09:00 start z Bellevue - vyrazime vlevo po ceste ke Col Du Mt Lachat (2083) k zubacce. Dale jdeme monotonne po kolejich zubacky. Potkavame skupinku krajanu, kteri se vraceji z vrcholu. Dozvidame se, ze prede dvema dny to na kuloaru (viz nize) utrhlo nekomu nohu a nahore je pry dost vetrno. Jdeme dal a setkavame se s dvema starsimi turisty z Cech (budeme je vidat jeste cely den) a pada prvni nabidka - 300 Kc za vyneseni batohu. Prochazime tunely a prichazime ke konecne stanici zubacky.

10:30 konecna stanice zubacky - Le nid D´Aigle (2372). Zde uskutecnujeme mensi prestavku a posleze vyrazime v davu “turistu” jiz po znacene ceste (zig-zag) k Baraque Forestiere (ruine). Zacinaji se ozyvat zada a to tak, ze poradne (uz rano byly nejake naznaky, ale tady to teprve prislo). Asi uz jsem starej nebo co. Skoro se nemohu ohnout a jdu jako plaz. Prestavam verit v uspech akce a upadam do trudnomyslnosti. Nicmene porad pokracujeme dal (ja s ponekud lehcim batohem) po ceste ze samych sutru, ktera se za “ruinou” (dalsi nabidka krajanu - 500 Kc/batoh) staci doprava k  Ref. De Tete Rousse (3167). Vidime Aig. Du Midi a pripada nam strasne vysoko. U Ref. Tete Rousse jsou postavene nejake stany - jde o prvni misto, kde se da prespat. Zde take zacina mensi snehove pole. Potkavame dalsi skupinku krajanu a dockavam se posmechu skrzeva sve ledovcove (puvodne svarecske) bryle. Jdeme do sedaku a nasazujeme macky a helmy. Po vyslapane ceste pres snehove pole (pokud nejsou skelety, je opravdu lepsi si vzit macky, je to uklouzane od vracejicich se borcu) jdeme smerem ke kuloaru. Za snehovym polem (!tady nejpozdeji nasadit helmy a sundat az u chaty Gouter!) je za slunneho pocasi nebezpecne misto - traverz (kuloar) pres snehovy jazyk (cca 30 m) pres ktery padaji kameny (sami jsme videli kamen , velky doslova jako prase pred zabijackou). Nejlepsi je, kdyz nekdo kontroluje pripadne padajici kameni a dalsi co nejrychleji po jednom “prebehnou” na druhou stranu. Pozor kameny padaji i na kraj do mist, kde cekaji dalsi turiste na prechod. Rozhodne se vyplati naplanovat cestu tak, aby se slo pres traverz pred druhou hodinou odpoledni. V pozdejsim odpoledni se do teto strany opira naplno slunce a kameny padaji daleko vice. Za traversem jsou ocelova lana. Pozor kameny se odlamuji i tady - je dobre zkouset kazdy kamen pred chycenim, ci slapnutim. Po tomto traverzu pokracujeme nekonecnym vystupem (400 - 500 m vyskovych) po hrebinku k chate Gouter. Na ceste pada dalsi nabidka - 800 Kc/batoh, ale sami mame co delat(ty zada!). Nakonec se tam prece jen vyskrabeme a odmenou je nam nadherny vyhled.

17:45 Chata Gouter (3816) - od teto chaty zacina snih a je az na vrchol. Nad chatou (cca 30 m) obsazujeme jeden volny zahrab (je jich tam asi 15) a stavime stan. Koukame se na Aig Du Midi a muzeme se smat - jsme skoro stejne vysoko. Slunicko neuveritelne pali, ale ve stinu je poradna zima. Nekdo chodi na slunicku jen v trenkach a jiny je v zahrabu pomalu v perovce. Ze stanoveho tabora je videt klikata cesta na ledovci, po ktere pujdeme druhy den (v planu je vyrazit v noci ve 3:00). Po vyslapane ceste vyrazeji nejaci lide a vidime je jeste za dve hodiny, kdy se dostavaji k prelomu Dome Du Gouter (cca 4300 m). Asi to pujde pomerne pomalu. Zada porad boli a mam strach, ze kdyz si vecer lehnu, tak se rano uz nezvednu. Nakonec se podvoluji lekari vypravy a sporadam dve nebo tri (nebo 6?) tabletky Ibuprofenu. Je s podivem, co to dokaze - druhy den jsem (co se tyce zad) uplne v pohode. Jelikoz mame celkem dost spatne spacaky a naprosto nedostacujici karimatky, neni noc na ledu to prave orechove. Spime (bdime) vedle sebe namackany jako sardinky. Nastesti to netrva tak dlouho a zvoni budik.

27.7. Mont Blanc (4807 m)

02:00 budicek

03:15 bez snidane startujeme nalehko ze stanoveho tabora spolu s dalsimi svetluskami - jiz od tabora jsme navazani na lano. Stoupame cca 500 metru po ledovci primo a pozdeji zig - zag. Lepsi je jit ve stadu ostatnich zig - zag a obcas nekoho predbehnout (pokud to sily dovoli). Uz v tomto relativnim prdaku je jasne, ze pujde o pomerne namahavy vystup (asi uz zacina pusobit vyska na nektere cleny nasi vypravy - krome doktora na vsechny).

04:00 Dom du Gouter (4300) - po prvnim stoupaku se dostavame nad sedlo, za kterym jiz vidime Vallotku a vrchol (ze sedla je to jeste nejakych 500-600 m vyskovych?!?). Schazime ihned do sedla a opet stoupame az k Vallotce (4360). Je neskutecne dobre pocasi - hlavne skoro vubec nefouka vitr. Odtud zacina strmejsi vystup prolozeny dvema hrebinky s velkym “H”. Skutecne se jde po ostrem hrebinku a je nutne byt navazany. Obe strany jsou pomerne strme a pri pripadnem uklouznuti za podminek “ledove hory”, hrozi akutne skluz a pad do hlubin. Postupujeme velmi pomalu (doslova jako zelvy), ale stale jeste pomerne rychle vuci vetsine dalsich “turistu”, krome dvou starych francouzskych horalu, z nichz jeden si k tomu jeste zpiva a v pravidelnych intervalech ubaluje tlusta cigara. Az tady zacina trochu svitit slunce - ale trvalo mu to. Tesne pred vrcholem je vyse zmineny druhy hrebinek, ktery prechazi v nevyrazny vrchol - proste se clovek drape nahoru a najednou jde dolu a tim pozna, ze vrchol nechal za sebou a musi se o kousek vratit.

7:30 Vrchol (4807), v nasem pripade obsypany asi 40. lidmi. Je extremne dobre bezvetrne pocasi, jsme pomerne vysoko nad mraky. Mame na sobe skoro vsechno a teplo nam az takove neni, holkam je zima. Pri horsim pocasi muze byt na Blanku hotove peklo. Pravdepodobne vidime Matterhorn (-ze by nekdy?). Dve, tri fotky a mazeme dolu. Vynucena zastavka na Vallotce - okamzite predvolani na koberecek od G.A.Serruttiho (dalsi vyskovy rekord). Vallotka je jeden velky neporadek (bordel je slabe slovo) a zachod to jen potvrzuje - ale jeste, ze tam byl. Pokracujeme dal v sestupu a jde to uz celkem dobre.

10:30 Prichazime do stanoveho tabora (na vrchol a zpet - 7:15) - neco pojime a rychle sbalime stan a ostatni.

12:00 Odchazime co nejrychleji dolu, aby jsme jeste stihli vhodnou dobu na prechod kuloaru. Jiz kousek pod chatou Gouter vidime obrovsky kamen jak pada kuloarem dolu a to je po dvanacte. Kousek pred kuloarem jsme svedky prihody, kdy se na jednu turistku odkudsi u cesty vyvalil doslova balvan a jen rychlou reakci jejiho kolegy, ktery ho spise instinktivne odhodil dolu, nedoslo ke zraneni. Kuloar prechazime pred druhou hodinou a kameny uz padaji. Schazime k Tete Rousse a dal k “ruine” a zubacce. K horni stanici lanovky Bellevue prichazime v 18:20 a sjizdime do Les Houches. Odtud rovnou do kempu a do sprch. Lanovku lze samozrejme vynechat (a to i cestou nahoru) a sejit dolu pesky. Nam se uz opravdu nechtelo a nohy toho mely taky dost - 1 km nahoru a 3 km dolu nam pro tento den stacily.

Vecer: oslava dobyti vrcholu jednim Heinekenem a drahou hnusnou pizzou ze stanku v kempu.

Zenda

Ucastnici: Renata, Marketa, Petr, Zenda