Tour de Balkán

D1: Bratislava

V den D1 vyrážíme po D1. Jako aklimatizaci na čundr po Balkáně si dáváme Bratislavu. Opravené historické centrum, Bratislavský hrad, nasvícený most a všude množství barů a restaurací. Bratislava žije a vypadá jinak, než jak ji známe z devadesátek.

D2: Bělehrad

Vyrážíme přes Maďarsko směr Bělehrad. Maďarsko - Srbská hranice je nemilé překvapení. Postupně trčíme přes 2 hodiny na maďarské a potom na srbské straně, zcela bezdůvodně. Naše občanky nikoho příliš nezajímají. Večerní Bělehrad je plný života. Cikánská čtvrť pulzuje a o atmosféru se stará řada cikánských kapel s osobitou muzikou. Centrum je jedna velká živá pěší zóna, se smíšenou historickou architekturou, socialistickým realismem a moderními budovami, všude zahrádky, bary a restaurace. Na pěší zónu navazuje tvrz z doby, kdy byl Bělehrad součástí osmanské říše. s nádherným výhledem na soutok Sávy a Dunaje.

D3: Skopje

Ráno se pouštíme do další částí Bělehradu. Přestože Jugoslávie byla nejrozvinutější a nejsvobodnější součástí socialistického bloku a Srbsko její neprůmyslovější součástí, moderní historie vrhla Srbsko na samý chvost. Jugoslávská válka v 90. letech, kterou Srbsko podporovalo, znamenala sankce, ze kterých se země dodnes nevzpamatovala. Je evidentní, že nejlepší časy Bělehradu jsou v minulosti, řada nemovitostí je nevyužívána a neudržována, i když se třeba jedná o krásné domy nebo vily. Navštěvujeme honosný a téměř dostavěný pravoslavný Chrám Svatého Sávy, který je jedna z nemnoha nových honosných staveb, postavený za velkého přispění ruské pravoslavné církve. Odpoledne se přesouváme do Skopje. Hranice jsou již snadno průjezdné. Přestože je v Severní Makedonii hlavním náboženstvím pravoslavné křesťanství, vítají nás při sjezdu do kotliny Skopje četné minarety místních mešit. Skopje je již opravdový Balkán. Historický bazar je změtí krámků a křivolakých uliček, v blízkosti je pevnost z doby Osmanské říše. Centrum města je staronové, místní staví nové budovy v historickém stylu a nápadné je velké množství soch, které se vyskytují snad všude.

D4: Národní park Mavrovo

Až do Skopje vede dálnice, 4 proudá silnice pokračuje i dále do vnitrozemí Makedonie, dálnicí už to ale nelze nazvat. Přesto je zhruba každých 30 km mýtná brána, kde je nutné zaplatit 1 až 2 €. Přesouváme se na koupačku k jezeru Mavrovo. Krásné veliké jezero s nádhernou čistou vodou. Zajímavé je, že se nikdo nikde nekoupe, ani neprovozuje žádné vodní sporty. Po úzké silničce stoupáme do vnitra hor Mavrovo do vesničky Galičník, kde silnice končí. Galičník je nádherné místo, které je vklíněné do svahu hor s řadou historických domů, ale i nových chat.

D5: Mavrovo - Medenica, Karbula

Mavrovo jsou hory s oblými vrcholky 2100 - 2200 m, ze kterých vystupují vápencové skály. Svahy jsou porostlé travou a horskými květinami, trochu to připomíná Velkou Fatru. Nikde nejsou žádní turisté, takže cesty občas existují jen na mapě, v horách si je už příroda často vzala zpět. Vyrážíme na túru na Medenici a výlet potom prodlužuji na Karbulu, odkud je nádherný výhled na njvyšší horu Makedonie Korab a hraniční hřeben s Albánií.

D6:Ohrid

Přes Bigorski monastyr, centrum kultury a pravoslaví vyrážíme do města Ohrid u stejnojmenného jezera. Ohrid je nádherné staré město s historickým centrem, které bývalo hlavním sídlem makedonských králů. Ohridské jezero je známé svou čistou vodou a úžasným koupáním. Bohužel koupat se chtějí asi všichni, kdo do Ohridu dorazí, takže to na malých plážích ve městě vypadá jako v Chorvatsku - hlava na hlavě. Centru vévodí opět pevnost, která město chránila po všechny jeho historické periody, kdy se tu vystřídalo hned několik mocností, posledních několik set let opět Turci.

D7 - D8: Albánie - moře Orikum

Snadno překračujeme hranice do Albánie a projíždíme hornatou krajinou k moři. Silnice jsou pěkné, udržované, všude pořádek. mírný klidný provoz, který občas brzdí pomalou jízdou kamion nebo náklaďák. Odpoledne dorážíme k moři a projíždíme letoviskem Vlora. Moderně vystavěné město s několikakilometrovou řadou hotelů na pobřeží. Projíždíme do Orikumi, menšího residenčního městečka a odtud přímo na pobřeží, kde se ubytováváme v tradiční pobřežní taverně. Pravidlo zní - vše na jih od Vlory je pěkné a je to pravda. Velké písčité poloprázdné pláže, čistá voda a tradiční zástavba.

D9: Přesun do Albánských Alp - Theth

Ráno ještě trávíme u moře a potom se balíme a vyrážíme do hor. Cestování po Albánii potřebuje čas. Dálnic je zatím málo a po 2 proudových cestách se jezdí pomalu, takže je potřeba počítat s průměrem 50 km/h, čeká nás zhruba 7 hodinové putování. Míjíme Tiranu a kolem Skodarského jezera vjíždíme na odbočku do Thetu, střediska Albánských Alp. Cesta do Thetu je dobrodružná, 1 proudá a desítkami strmých serpentin překračuje horský hřeben a z něho opět serpentinami sjíždí do údolí Thetu. Vzhledem k tomu, že to je jediná přístupová cesta, tak tudy jedou všichni - včetně autobusů nebo náklaďáků, takže řidič a ani spolujezdci se rozhodně nenudí a o přímé výhledy za auta do hlubokých roklí není nouze. Nakonec v pořádku dorážíme do klidného kempu Freska, který je asi 5 km nad Thethem. Čistý kemp, výborná kuchyně a lepší podnebí než v údolí nás přesvědčily, že bude lépe zústat stranou od turistického centra.

D10: Sami v horách na Modré oko

Albánské Alpy mají ráz italských Dolomit. Zelená lesnatá a travnatá údolí, ve kterých se pasou ovce přecházejí ve vysoké strmé vápencové štíty s výškou blížící se 3000 m.  Mapy.cz výborně fungují i v Albánských Alpách a jsou v nich značené turistické stezky. Rozdíl je v množství turistů - zatímco v Dolomitech je přeplněno, v Albánii kromě hlavních cílů není vůbec nikdo. Vyrážíme po značené stezce přímo z kempu a asi po hodině se nám stezka ztrácí. Značky zůstaly, cesta je poctivě značena, vlastní stezku si ale už vzala příroda zpět. Postupujeme až do sedla kolem hory Qafa Shtegu podle gpx a občas bloudíme v porostu. Odtud již stezka pokračuje zřetelněji do sedla Buni, kde po několika hodinách potkáváme první civilizaci a lidi. Příkře klesající stezkou se vydáváme do údolí k vodopádům a jezeru Blue Eye. Odměnou je nádherný výhled na vodopády a koupání v ledové vodě, která v albánském horku osvěží. Údolím řeky sestupujeme zase až k civilizaci, kde bereme bus a stop přes Theth až do kempu.

D11: Valbonský průsmyk

Dvoudenní túra do malebné Valbone je jedna z tradičních túr z Thethu. Takže nejen, že na stezce lze konečně potkat nějaké turisty, jsou tam i 2 horská občerstvení, kde si lze dát pivo, kolu nebo něco k snědku. My jsme se rozhodli vylézt z Thethu do sedla Valbone a zpět. Cesta vede z velké části pěkným lesem, který se postupně mění v subalpinský ráz až dorazí do sedla Valbone (1795 m), z Thethu je nutné překonat více než 1000 výškových metrů na několika málo kilometrech. Odtud jsou krásné výhledy zpět do údolí Thethu, na druhou stranu do údolí Valbone nebo na nejvyšší horu oblasti Jezerces (2694 m).

D12: Kotor, Mostar

Ráno balíme a vyrážíme na cestu. Snadno překračujeme hranice do Monte Negro a po pobřeží se ucpanými komunikacemi postupně propracujeme až do Kotoru. Kotor je krásné historické město ve strategické poloze Kotorského zálivu (Boky Kotorské). Křivolaké úzké uličky na několika málo kilometrech jsou perfektně opravené, město má opravdu unikátní atmosféru. Odtud se přes hory přesouváme do Bosny a Hercegoviny. Hned po přechodu do Bosny jsme zmateni. Místo Bosenských vlajek a znaků nás vítá Republika Srbská velikou vlajkou a znakem podobným srbskému. Na každé volné zdi kolem silnice je nastříkáno rusSSácké invazívní Z. Místní Srbové si evidentně stále neuvědomili, co vše v 90. letech způsobili. Následky jejich jednání jsou patrny dodnes. Pásmo, které označují za Republiku Srbskou je vylidněno a zanedbáno, domy stále nesou stopy občanské války. Zřejmě, kdo trochu přemýšlel, tak už odtud dávnou utekl. Po cestě se zastavujeme na zajímavé sestavě historických vodních mlýnů přestavěných na ubytování a restauraci a večer dorážíme do Mostaru. Večerní návštěva Mostarského centra je nádherná. Centrum je kompletně opravené včetně historického mostu a nelze poznat, jaké se tu dělly hrůzy před několika málo lety.

D13: Mostar a vodopády Kravica

Ráno spěcháme zpět do centra užít si historického Mostaru. Teprve denní světlo ukazuje, že hned za hranicemi historického centra jsou stále všude patrné stopy občanské války. Řada domů je stále zpustošena nebo nese stopy po bojích. Vše dokresluje Muzeum genocidy, které syrově podává reálnou informaci o hrůzách, které zde páchali převážně Srbové na Bosňácích. Vyrážíme a po cestě se zastavujeme na úchvatných vodopádech Kravice, kde se dá i vykoupat. K večeru snadno překračujeme postranním přechodem hranice Evropské Unie a vstupujeme do Chorvatska a po dálnici jsme rychle v Zablače u Frolíků.

D14 - D15

U Frolíků si hojně užíváme jejich pohostinnosti a moře. Po obědě vyrážíme zpět na cestu a po 10 hodinách bez zvláštních příhod dorážíme zpět domů.