Ačkoliv je Island jedna z nejsevernějších zemí Evropy, a to poměrně hornatou, málokomu ze starého kontinentu přijde na mysl se tam trmácet s lyžemi. A nutno dodat, je to škoda. Svérázný terén a proměnlivé klima činí z Islandu poněkud nestandardní lyžařskou destinaci, která stojí za návštěvu. Pokud se vám poštěstí do této ostrovní země zavítat v lyžařské sezóně, která je identická s alpskou, určitě neváhejte přibalit lyžařské vybavení. Milovníci sjezdového lyžování mají k dispozici několik slušných lyžařských středisek jako je Bláfjöll poblíž Reykjavíku nebo Hlídarfjall u Akureyri. Na své si však přijdou hlavně příznivci nordického lyžování, kteří zejména počátkem roku najdou vhodné terény téměř všude. Příznivce skalpinismu potěší, že Island nabízí spoustu zajímavých panenských terénů a bezejmenných vrcholů vyzývajících ke zdolání. Odlehlejší části Islandu, zejména v okolí největšího evropského ledovce Vatnajökull, si zaslouží několikadenní výpravu.

Pokud však máte málo času, můžete uskutečnit několik jednodenních výstupů. Islandské vrcholy nepatří mezi velikány. Běžná výška hor se pohybuje okolo tisíce metrů nad mořem. Ty nejvyšší však dosahují přes dva kilometry. Většina výstupů začíná na hladině moře a na skialpinistu tak čeká stejné převýšení jako v Alpách, s tím rozdílem, že se o něco méně zadýchá. Vulkanický původ zdejších pohoří je natolik typický, že zde špičatých vrcholů ani ostrých hřebenů mnoho nenajdete. Překvapivě nenarazíte na velké množství sněhu. Spíše naopak. Srážek je zde o něco málo víc než v Čechách, ale všudypřítomný ostrý vítr v kombinaci s teplotou často překračující nulu dovolí sněhové pokrývce se dlouhodoběji udržet jen ve vyšších polohách. V pokročilé sezóně tak musíte počítat s tím, že než se dostanete na kompaktní sníh, můžete šlapat bez lyží až do výšky několika set metrů. Pokud však vyrazíte do hor v sezóně, určitě vás potěší dlouhý den, který v půlce března začíná okolo šesté ráno a končí po sedmé večer.

Než se člověk pustí do hor, měl by si být jist, že jeho výbava a zkušenosti jsou opravdu dostačující. Bleskové změny počasí s opravdu silným větrem mohou změnit procházku ve sluneční záři vmrazivé peklo. Včas otočit bývá jediné řešení, neboť odlehlost neosídlených hor mnohdy záchranu zvenčí vůbec neumožní. A nepomůže ani mobilní telefon, který vzhledem k rozloze Islandu funguje slušně spíše v osídlených oblastech. Co lze do výbavy doporučit je GPS a poctivě si zaznamenávat trasu.

V případě sněhové bouře je to na ledovcových pláních jediná šance jak se dostat zpátky.

Pro přepravu po Islandu je jednoznačně nejlepší si zapůjčit auto. Jste jednak plně flexibilní, ušetří vám to drahocenný čas, dostanete se přesně tam kam potřebujete a v konečném důsledku to pro vás může být i nejlevnější. Při svém cestování jsem udělal dobrou zkušenost s půjčovnou BERG (cena od 1200 Kč na den), která má pobočky po celém Islandu. Dobré je také vědět, že snad všude, kde se něco prodává, akceptují platební karty. Nemusíte se tak zatěžovat s výměnou peněz.

Tento typický vulkán leží asi 2,5 hodiny jízdy autem na sever od Reykjavíku. Výchozím místem je vesnička Arnarstapi. Mezi senzibilními lidmi je tento vrchol známý pro svou abnormální koncentraci zemské síly a mnozí z nich se dokonce přistěhovali do jeho blízkosti. Také Jules Verne si vybral tuto horu pro vstup do středu země ve svém slavném románu. Mimo tuto jedinečnost je přirozenou dominantou poloostrova Snaefellsnes takže za pěkného počasí je možné mít pěkný výhled na ocean i na celý poloostrov. Jak napovídá název hory, její vrchol je pokryt ledovcem (jökull), což z ní dělá zajímavý cíl pro lyžaře. Vrchol je přístupný ze všech stran, ale standardně se používají tři cesty. Pro lyžaře je jednoznačně nejdostupnější východní strana hory. Zejména v pokročilejší zimě začíná souvislá sněhová pokrývka až několik set metrů nad mořem (během mé túry to bylo okolo 500 m). Z východní strany je možné se po cestě pro terénní vozidla dostat téměř až k ledovci. Pokud pojedete autem, můžete si ušetřit několik hodin pochodu po lávovém poli s lyžemi na zádech. Cesta je navíc v dobrém stavu, takže pokud vás nezadrží závěje, dá se po ní jet i normálním autem.

Za dobré viditelnosti je od cesty vidět vrchol, který umožňuje i orientaci bez mapy. V případě snížené viditelnosti může napomoci

jako orientační bod nefunkční lyžařský vlek na úpatí ledovce. Sklon ledovce do 30° je o něco mírnější než jižní svahy. Dá se po něm příjemně stoupat pokud vás nepotká ledové zrcadlo jako v mém případě. Výstup byl díky těmto podmínkám náročný i s pomocí haršajzen.

Vrchol hory je tvořen štítem se třemi vrcholy. Při výstupu na ně budete haršajzny potřebovat v každém případě. Ke konci sezóny je nutná zvýšená opatrnost, jelikož se zejména ve spodní části ledovce mohou objevovat trhliny.

Příjezd: Z Reykjavíku po okružní silnici č. 1 na

západ a pak na sever. Za Borgarfjör_ur doleva

na silnici č. 54 a posléze na silnici č. 574 až do

Arnarstapi. Čas cca 2,5 h

Doporučené období: březen–čer ve nec

Délka výstupu: 4 h, pokud začínáte kousek pod

ledovcem

Eyjafjallajökull (1666 m)

Přestože je Eyjafjallajökull vyšší než Snaefellsjökull o dominantu v kraji ho připravuje nedaleko ležící Mýrdalsjökull, který ho výškou a zejména rozlohou několikanásobně přesahuje. Z důvodu sklonu svahu je však pro lyžaře mnohem zajímavější Eyjafjallajökull než jeho soused, jehož vrchol leží v nekonečné ledovcové pláni. Na vrchol vede celá řada cest ze všech světových stran. Nejoblíbenější je cesta od farmy Seljavellir, která leží asi 3 km od ostrovní okružní silnice a jen o pár kilometrů vice od Atlantického oceánu. Důvodem oblíbenosti je poměrně snadný přístup na ledovec a v neposlední řadě i termální bazén, ve kterém se můžete po výstupu vykoupat (v případě, že

bude zrovna otevřený). Výstup není technicky náročný, pokud hned v počátku nezabloudíte v roklinách. Nejlepší je se vydat přes pastviny za farmou na mírný hřeben a po něm doprava k ledovci. Musíte počítat s tím, že prvních pár set metrů ponesete

lyže na zádech. Samotný ledovec začíná okolo 800 m nad mořem. Do té doby budete kličkovat mezi skalkami, terénními vlnami a roklemi.

Výstup po ledovci je poněkud stereotypní - v obtížnosti modré sjezdovky. Když se ale občas otočíte, uvidíte nedozírné dálky Atlantiku.

Pod vrcholovou partií zvanou Hámundur je dominantní skalní ostroh s bizardními námrazami, který budete po celou dobu výstupu

považovat za vrchol. Ten je však o něco vice vpravo. Pokud budete mít pár hodin času a slušné počasí, je možné udělat okruh po ostatních skalních výstupcích, kterých je v horní části ledovce několik. V polovině sezóny se začínají objevovat trhliny, takže při pohybu po ledovci je třeba zvýšené opatrnosti.

Příjezd

Z Reykjavíku po okružní silnici č. 1 podél jižního

pobřeží. Odbočit na silnici č. 242 a pak po

štěrkové silničce k farmě Seljavellir. Čas cca 2 h

Doporučené obdobíúnor–červen

Délka výstupu 6–8 h

Zajímavé odkazy:

http://www.outdoors.is/mountain-skiingareas

http://www.skimountaineer.com/ROF/Beyond/

Eyja/EyjafjallajokullMap.jpg

http://www.skimountaineer.com/ROF/Beyond/

Snaefellsjokull/SnaefellsjokullMap.jpg

http://www.bergcar.is/