Zima pomalu končí a tím pádem je čas zamyslet se, kde zúročit zimní trénink na stěně. Prostě kam vyrazit za jarním lezením, když tady u nás tomu ještě podmínky nejsou nakloněny. Nestačil jsem si ani příliš lámat hlavu a Přéma přichází s výborným nápadem „což takhle zavítat na Kalymnos“. „Co to je, kde to je, ten Kalymnos“ jsem nikdá neslyšel. Druhý den už třímám v ručce lezecího průvodce, Přéma s bráchou už tam byli. Další info na netu, plus fotky a už sliním před obrazovkou. Hmmm to vypadá parádně, ne bohovsky, „to jóóóó, to budeš čubrnět, takový vápno jako tam sem ještě nikdy v ručce nedržel“. Nekecal!

tak to je to vápínko

někde pěkně do kopce, Grande Grotta

Kalymnos je jeden z mnoha Řeckých ostrovů. Poměrně nedávno byl objeven jakožto lezcův ráj. Evropani začali vrtat a zkrášlovat skálu bílým práškem. Spousta sektorů a cest, teplé klima. Nejlepší doba na návštěvu je podzim (říjen, listopad), moře ještě teplé na koupačku, ve skalách už není takové vedro. Jaro taky dobrý (duben, květen), ale na koupačku to není. Pro vertikální radovánky je to zas o fous lepší co se tření týká.

ostrůvek Telendos, také tam lze najít vertikální radovánky

pohodička

klídek

dobrá nálada

Jak tam? My letadýlkem s Click4ski do Atén, zde celkem svižný přestup, páč už na Ruzyni se to nějak seklo. A šup do plechovky k pánům z Aegean Airline. Ani jsem se nestačil v éru pořádně zavrtět a už nás ženou ven. Z Atén jsme letěli na ostrov Kos. Zhruba 50 min. letu. Odtud ještě lodí na Kalymnos. Půl hodinky houpání se ve vlnách některým nenavodilo velkou náklonnost k tomuto dopravnímu prostředku. Hlavně, že jsme tu! Poslední čtvrt hodinka tágem z přístavu Pothia do vesničky Massouri a už civím přímo do chřtánu obrovského ještěra, megajeskyně s megapráskama Grande Grotta. Hned bych hup na skály, ale Háňa mě hup stopla, že se jdeme nejdříve zabydlovat v Irene Studio. Neva, na skály co by kamenem a zbytek….Vzdálenější sektory navštěvujeme na skůtřiku, popřípadě v půjčeném auťáku. S půjčováním není problém, jsou tu na to zařízený, ceny hodně přijatelný.

náš stroj

První tři dny ta nádhera, ten do zlatova vypečený kamínek trochu vlhnul pod náporem kapek co padaly z té nekonečné oblohy, která se nad námi každý večír při západu velký hvězdy otevřela. Ale pak, pak nastala nirvána.

někdy to stálo úsilí

ale stálo to za to

že jo?

Sektor střídal sektor, cesta cestu. Spartakus, Odyssey, Afrodita…….. Ty naše ručičky vykoupané v mágu, přebíraly tu krásu po kilech, tunách. Vertikální kilometry na computeru přibývaly. Tufa climbing, lezení po vápencových houbách. Paráda, trochu při tom teče, je to všechno kulaté, oblé a hlavně nekonečné. 70ka lano nutností, samo jsou i kratší lajny, ale to by člověk přišel o ten pravý zážitek J

Vylezené cesty: Ulisse coperto di sale 7a OS, Calipso 7a RP, Dionysos 7a flash, Daphne 7b flash,

Alexis Zorbas 7b flash, Axium 7a+ OS, Thimari 7a OS, Aphrodite 7a+ OS,plus spoustu dalších 6c, 6b.

No a pár náladovek na závěr.

tak ahooooj a zas někdy :)